PAØ - MAINFRAME

CRITICAL ERROR DETECTED!

Mastered by Audio Wizzards

Kde všude "Mainframe" najdeš?

Skoro všude! Stačí si vybrat službu, která ti sedí nejvíc ^^

Příběh

Pete máchnul rukou nad autorizační konzolí. Na obrazovce se objevila zelená fajfka a pancéřované dveře před ním se pomalu otevřely, odkrývajíc pohled na obří místnost zhruba o velikosti fotbalového hřiště, jejíž podlahu o několik desítek metrů níže pokrývaly nekonečné lány výpočetních jader v podobě identických kvádrů vyzařujících studené, bledě modré světlo značící bezproblémový běh.

I když už tenhle výjev viděl tolikrát, že by to sám ani nespočítal, stejně ho nepřestával fascinovat. Část té fascinace nepochybně vycházela právě z neskutečné obrovitosti celé té věci, ale podstatnou roli hrálo také vědomí, na co se to vlastně dívá. Nacházel se totiž v samotném srdci mainframu - gigantického superpočítače, který udržoval při životě (v běhu?) celé Night City. Každé z stovek jader pod ním bylo v podstatě malým superpočítačem řídícím nějaký z klíčových systémů města, ať už se jednalo o čištění vzduchu či vody, řízení dopravy, atd atd [doplnit]. Nad všemi těmito subsystémy pak bděla centrální umělá inteligence, jejiž cluster byl zdaleka největší a zabíral podstatnou část vzdálené strany místnosti. I když tomu místu říkali "srdce mainframu", ve skutečnosti to byl spíše jeho mozek.

Cíl své cesty zpozoroval okamžitě - jednolitou modř narušovala jasně červená záře vycházející z clusteru zodpovědného za bezpečnostní systémy celého mainframu. Podle hlášení, kvůli kterému tu teď nervózně přešlapoval, se v něm usmažilo hned několik set procesorů, což bylo samo o sobě dost zvláštní. Většinou řešil smrt jednoho či dvou procesorů naráz, takovouhle genocidu viděl za ty dlouhé roky, co fungoval jako nejvyšší technik v mainframu, úplně poprvé. Ne, že by to byl až takový problém - všechna jádra měla k sobě vždy několik záložních, a pokud došlo na některém z nich k poruše, jeho funkcionalitu zastoupilo další v pořadí. Šance, že by byl vyřazen z provozu celý cluster, byla prakticky rovná nule. Ale stejně se to Petovi nelíbilo ani za mák.

Nastoupil na servisní vozíček sloužící k pohybu po srdci mainframu, zařadil rychlost a o pět minut později už stál přímo před postiženým jádrem. Zlověstné rudé světlo, kterým byl zepředu celý ozářený, mu propůjčovalo až démonické vzezření, ale to bylo v tu chvíli to poslední, nad čím přemýšlel. Jeho úkolem bylo nahradit mrtvé procesory za nové, a při tomhle počtu to vypadalo na pěknou fušku. Kručení v žaludku mu pak na náladě zrovna dvakrát nepřidávalo - už už se chystal zabořit příbor do večeře, když mu přišlo prvotní hlášení o prvním mrtvém procesoru. Tak myšlenku na jídlo odložil, že bude za chvilku zpátky a nají se pak aspoň hezky v klidu. Že se během jeho cesty vyhoupne počet obětí na několik set v tu chvíli vůbec netušil.

Přiložil dlaň na ovládací plochu integrovanou v čelním panelu jádra, a ten následně se slabým zasyčením zajel do podlahy, aby odkryl pohled na útroby jádra v podobě stěn posetých procesory odshora až dolů, a uvolnil závan spálené elektroniky, který Peta okamžitě praštil do nosu.

Rudé světlo pohaslo na znamení toho, že je jádro vypnuté, a Petovi nezbylo nic jiného, než si vyhrnout pomyslné rukávy (ve skutečnosti byl od hlavy k patě zabalený v servisním obleku připomínajícím lehký skafandr) a pustit se do práce. Z vozíčku sundal první bednu s novými procesory a jeden po druhém je začal vyměňovat za ty spálené, zatímco si v duchu počítal, kolik už jich vyměnil.

Po dvou stovkách už měl pocit, že mu upadnou ruce, a rozhodl se pro malou pauzu. Opřel se o vozíček aby chvíli jen tak koukal do blba a myslel na to, jak si konečně dá svoje kuře na kari, ale kombinace bezbřehého okolního ticha, pozdní hodiny a únavy nakonec způsobila, že se mu při tom fantazírování o jídle zavřely oči, a za chvíli už si spokojeně pochrupkával vedle krabice plné spálených procesorů.

Probudilo ho až zavibrování na zápěstí doprovázené nepříjemným pípáním. Přes průhlednou část rukávu mu na ručním minipočítači blikal výstražný symbol, který za tu noc viděl už mnohokrát. Další spálený procesor. Mžoural na něj v polospánku, zatímco v hlavě se mu honily nadávky, a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že opět zalitý rudou září. První záložní jádro bylo taky v čudu, a Petovo zápěstí se rozvibrovalo salvou desítek dalších upozornění na procesory, které v něm právě odcházely do křemíkového nebe.

Tohle už nebyla sranda - znamenalo to, že bude muset zajet pro další várku náhradních procesorů. Vzal si sice s sebou nějaké navíc, ale z frekvence vibrací na zápěstí bylo nad slunce jasné, že stačit nebudou.

TO BE CONTINUED